Irish soft coated wheaten terrier

       Laky se narodil 29. června roku 2002 u paní Mileny Sokolové ve Svobodných Heřmanicích jako hřebec po nečistokrevných rodičích, je tedy kříženec. Ve třech letech podstoupil kastraci a dnes je valach. Jeho matka je křížencem českého teplokrevníka a araba.  Otcem je welsh cob. Oba rodiče jsou tmaví hnědáci, takže Lakyho zbarvení zůstává záhadou :-).

       Naše první setkání bylo takříkajíc osudové. Já jsem se pomalu dívala po novém koni a on se nudil v kruhovce na ranči u Jirky Šustka. Majitelé, kteří ho odchovali, mu odjeli na víkendovou vyjížďku na svých koních a on - vrácen z westernového ranče Krásné Loučky pro špatné chování - čekal na jejich návrat a svůj ortel, co s ním bude dál....

      Líbil se mi na první pohled. I když zrovna nebyl ten, koho hledám. Protože já mám radši klisny, nejradši tmavé hnědky, chci větší "parkuračku", westernu vůbec nerozumím a nemám ráda u koní bílé nohy.... Ale Laky se mi - bůhví proč - líbí. Takže nakonec své ideály opouštím a po krátkém rozhodování jsem si Lakyho (po 3 dnech bez svého vlastního koně) koupila .

      Naše westernové začátky byly těžké. Laky umí spoustu věcí, já nic. Celý život jezdím parkurově a parkurové koně, to zase neumí Laky....Po roce stráveném pouze na jízdárně si nakonec docela rozumíme. Známe svoje mouchy, občas jeden hruhého pěkně štveme, ale jsou z nás dobří partneři. Na Lakyho je spolehnutí a je mi zcela oddán, víc už si nepřeji :-).

      Lakyho 21. 7. 08 stěhuji od Jirky Šustka z Velkých Heraltic - Jirko moc moc díky za všechno!!! do stáje v Oticích za svýma kamarádkama. Dnes se věnujeme vyjížďkám do přírody, ty nás baví nejvíce, na podzim zajedeme na Hubertovy jízdy, občas "zaskočíme" na jízdárnu. Na závody ale nemíříme....

je prostě úžasný a tak věřte lásce na první pohled

In memoriam - Luciana

       Celé moje "koňské dobrodružství" ale začalo již velmi dávno, a to zhuba před 19 lety, kdy se mi do péče dostala klisna Slezského norika Lucka. Koupily jsme si ji jako 3 letou klisničku zaučenou původně do tahu....ale nakonec jak už to tak bývá, vše dopadlo úplně jinak. Klisna nikdy nic pořádného netahala (kromě sáněk o Vánocích), zato však se stala mojí nejlepší parťačkou na vyjížky do terénu. Byla opravdu ta nejlepší, nejstatečnější, se srdcem bojovníka vždy v čele před ostatními koňmi, poslušně chodila na zavolání, takže se vždy a všude pohybovala navolno...jenže bohužel čas plyně někdy rychleji, než bychom si přáli a tak Lucka oslavila svoje 18 narozeniny. Bohužel ne zrovna vesele. Dlouholetý pohyb pod sedlem - pro Norika tolik netypický - vykonal své. Doktor ji z rentgenového snímku diagnostikoval těžkou artrózu přední končetiny, u koní bohužel nemoc neléčitelnou.