Irish soft coated wheaten terrier

FCI: 40
 Země původu - Irsko

VYUŽITÍ
Malí rolníci vždy používali Wheaten teriéry na zabíjení domácí havěti nebo jako pomocníky na statku. Po dlouhou dobu byli tito psi užíváni na těžkou práci při lovu jezevců a vyder.

KLASIFIKACE FCI
Skupina 3 teriéři
Sekce 1
Velcí a střední teriéři bez pracovních zkoušek.

STRUČNÝ PŘEHLED VÝVOJE
Historie Irského soft coated wheaten teriéra je z hlediska jeho blízkého vztahu k ostatním irským plemenům teriérů poněkud nejasná. Wheaten je z těchto čtyř plemen pravděpodobně nejstarší. Jeho existenci, která trvá nejméně 200 let, lze odvodit z písemných odkazů na psy "s měkkou srstí" (soft-coated). Vztah současného Irského teriéra k Wheatnovi je pravděpodobně výsledkem záměrných chovatelských pokusů, ačkoli není příliš dobře zdokumentován. Prostý Wheaten má tedy zřejmě značně smíšený původ. Navzdory dlouhé historii byl Soft coated wheaten teriér irským Kennel klubem oficiálně uznán až v roce 1937. Od té doby si plemeno získává stále větší oblibu a je dobře známé po celém světě.

CELKOVÝ VZHLED
Vytrvalý, aktivní, krátký pes, dobře stavěný, působící silným dojmem. Ani příliš vysokonohý, ani příliš nízký na zemi.

CHOVÁNÍ / POVAHA
Čilý a hravý. Dobromyslný. Velmi milující a věrný svým majitelům. Velmi inteligentní. Spolehlivý, věrný přítel, chránící bez agrese.

FYZICKÉ ZNAKY
Hlava: Celkově mohutná, nikoli však hrubá. Dlouhá, ve správném poměru k tělu. Srst na hlavě má stejnou barvu jako na těle.

LEBEČNÍ ČÁST
Lebka: Plochá a mezi ušima hladce vyhraněná, ne příliš široká.
Stop: Definovaný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST
Nos: Černý a řádně vyvinutý.
Morda: Morda není delší než lebka.
Čelisti: Silné čelisti se schopností stisku.
Zuby: velké, pravidelné, nůžkový nebo klešťový skus (od jednoho konce k druhému); ani podkus, ani předkus.
Líce: Lícní kosti nevystupují.
Oči: Tmavé, tmavě ořechové, ne příliš veliké, nevystupující, dobře posazené.
Uši: Malé až střední, nesené vpředu, ve stejné úrovni s lebkou.
Tmavý odstín na spodině ucha je přípustný a není neobvyklý, a je doprovázen světle pšeničným překrytím. Toto je jediné místo na těle psa, kde je dovolena podsada. "Růžovité" nebo "letící" uši jsou nežádoucí.
Krk: Středně dlouhý a silný, avšak bez laloku.
Tělo: Kompaktní a ne příliš dlouhé. Délka od kohoutku k základně ocasu je přibližně stejná jako od země ke kohoutku.
Hřbet: Silný a rovný.
Bedra: Krátká, mohutná.
Hrudník: Hluboký, žebra dobře klenutá.
Ocas: Správně nasazený, ne příliš silný. Nesený vesele, ale nikdy ne přes hřbet. Ocas je kupírovaný, takže dvě třetiny celkové délky zůstávají za předpokladu, že je to v rovnováze a v poměru k psovi. Nekupírovaný ocas je dovolen.

KONČETINY
Hrudní končetiny: Dobré kosti a svaly. Ramena: Jemná, dobře uložená vzad, svalnatá. Nohy dokonale rovné při pohledu z kteréhokoli úhlu. Dobré kosti a svaly.
Pánevní končetiny: Dobře vyvinuté s mocným osvalením.
Stehna: Silná a svalnatá.
Kolenní klouby: Zaúhlené.
Hlezna: Nízko položená; nevbočená, ani nevybočená. Paspárky je nutno odstranit.
Tlapky: Malé, ne rozevřené. Černé drápy se upřednostňují, odlišné tmavé barvy jsou však povolené.
Chůze / Pohyb: Přímý posun vpředu i vzadu; lokty přiléhající.
Pohled z boku: Volný, lehce koordinovaný pohyb.

OSRSTĚNÍ
Srst: Pes s jednoduchou srstí. Na dotek měkká a hedvábná, nikoliv tvrdá. Mladí psi tvoří výjimku. Úprava je přípustná.
Upravení psi: Srst je střižena těsně na krku, hrudi a lebce, a ponechává se obzvláště dlouhá přes oči a pod tlamou. Doporučují se "licousy" (vous). Bohaté osrstění na nohou. Srst na těle se upravuje tak, aby sledovala obrys psa, ale nepůsobila jako socha. Ocas se upravuje nakrátko a tak, aby se úhledně zužoval.
Neupravení psi: Nejdelší srst nemá přesahovat 12,7 cm. Srst je hojná a měkká, zvlněná nebo volně zkadeřená. (Hojnost nelze nikdy vykládat jako délku). Srst by za žádných okolností neměla být načechraná jako u pudla nebo bobtaila. Psy vystavované v takovém stavu je třeba přísně penalizovat, neboť vyvolávají chybný dojem o typu a plemeni. Vývoji srsti štěňat se věnuje zvláštní pozornost. Štěňata se zřídka rodí se správně vyzrálou srstí, a při posuzování tohoto rysu je nutno postupovat velice obezřetně. Než se vyvine srst dospělého psa, procházejí štěňata několika změnami barvy i struktury srsti. Srst obvykle dozrává mezi 18 měsíci a asi 2 lety věku.
Štěňata: Zřídka se rodí se správnou barvou a strukturou srsti. Rodí se načervenalá, našedlá a někdy jasně pšeničná. Masky jsou obvykle černé. Někdy se vyskytuje černý pruh podél středu hřbetu nebo černé konečky srsti na těle. Tyto tmavé znaky s růstem psa mizí.
Barva: Dobrá, jasně pšeničná v odstínech od světle pšeničné po zlatavě načervenalou.

VELIKOST (Výška a hmotnost)
Kohoutková výška: psi 46-48 cm, feny poněkud méně.
Hmotnost: psi 18 - 20,5 kg, feny poněkud méně.

VADY
Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.
Jiné zbarvení nosu než černé.
Předkus či podkus.
Jiná, než jasná pšeničná barva u celkově vyzrálé srsti.
Nervozita. Zlomyslnost.

VYLUČUJÍCÍ VADY
Žluté oči.
Matná, tlustá srst, srst se strukturou vlny nebo bavlny.
Bílá srst. Hnědá srst.
Psi s kteroukoli z těchto vylučujících vad by nikdy neměli být použiti v chovu.

POZNÁMKA: Psi by měli mít dvě zřetelně normální varlata plně sestouplá v šourku.

(Foto: Ebigail Happy Wheaten, Národní výstava Olomouc, autor Mgr. Petra Šubrtová)